Termín akce: 6.-8.6.2003

Ahoj všichni iksjéeráci, příznivci těchto skvělých strojů a jejich budoucí majitelé

….. no tak se nezlob Mirku, že do tebe zase šiju … :)).

Veliký a božský spisovatel Savana (s malým “s”) na našem 5.setkání z vážných důvodů nebyl, tak se nezlobte, že tady teď budete číst můj pokus o slohové cvičení …… A nebo, já to raději budu psát, jak mi to půjde z hlavy a na známkování se vykašleme …. co vy na to?

Již v prosinci loňského jsem se na toto setkání důkladně připravil – nechal jsem si ušít nové “oteplené” kožené hadry (nejsem zrovna konfekční postava…) a těšil se, jak je opravdu poprvé řádně využiji. Když pak těsně před srazem nastala pekelná vedra, byl jsem tvrdý, navlíknul si kožbu a vyrazil. Výsledkem toho bylo, že jsem se celý víkend potil jako prase před porážkou a když jsem pak přijel domů do rodného Zlína, myslel jsem že půjdu na pohotovost s přehřátím celého organismu. Doma jsem napojil rozpraskané rty na vodovodní kohoutek a spotřeba vody ten večer u nás rapidně vzrostla :)).

Tak to jen na úvod, jaké nás na srazu postihlo skvělé počasí. V podstatě fungovat se dalo až večer, kdy jsme byli připraveni na zahrádce v autokempu Džbán doplňovat chybějící tekutiny. Bohužel jediným, komu se to moc nelíbilo byl obsluhující personál zmíněné restaurace. Asi mají vydělané již před sezónou dost, aby mohli svým chováním a přístupem odpuzovat žíznivé hosty. Toto považuji za jedinou chybu celého jinak skvělého srazu a personálu uděluji “Černého Mrožíka”.

V pátek večer, když jsme v rychlém tempu dopili naraženou bečku (ó buď pochválen tento spásný nápade…), jsme si jako přípravu před tajným závodem zahráli bojovou hru “Na kameny”. Výsledky této zajímavé hry byly vskutku ohromující – vypitý bar od všech druhů skotské a fernetu s následky totálního odporu některých jedinců k alkoholu po celou sobotu a neděli. :))

Ale život je boj a v sobotu ráno jsme po “dobré a bohaté snídani” vyrazili k prodejně Yamamoto ke startu tajného závodu. Někteří slabší jedinci dali přednost rodinnému výletu v okolí vod Berounky, ale soutěživé jádro iksjéerkářů se se vší vervou pustilo do 200 km dlouhého závodu. Když jsem se ptal večer před závodem Jirky Máry a Oldy (hlavní organizátoři skvělého srazu a dobře připraveného závodu!!), o co v tomto závodě vlastně jde, dostal jsem odpověď že je to tajné. Nebyl jsem z toho moc moudrý … taky možná proto, že se blížilo finále bojové hry “Na kameny” :)) … a nechal jsem se tedy překvapit. A měli pravdu – tajný start, tajná trasa, tajné úkoly, tajný cíl, prostě motorkářský hlavolam jak se patří. Nalepil jsem si tedy itinerář lepící páskou na nádrž svého miláčka a ……. vyrazil jsem. Závod tady popisovat nebudu – to víte, bylo to přeci tajné -, ale musím říci, že byl skvěle připravený a zorganizovaný. V pekelném vedru jsme absolvovali zajímavou trasu v okolí Prahy, Karlštejna atd. (někdy jsme hledě do itinerářů na nádržích a počítadla kilometrů toho pravda z okolí moc neviděli) a absolvovali na 20 vypečených úkolů. Zvláště vědomostní testy daly některým závodníkům zcela zabrat a výsledky početních úkolů by nepotěšily učitelky z prvního stupně základních škol. Za svou osobu musím nekompromisně říci, že absolutním vrcholem bylo převzetí syrového vejce na jednom z kontrolních stanovišť s úkolem – dělej jak umíš, ale dovez ho do cíle neporušené! Úkol to byl zajisté velmi snadný, akorát že já jediný jsem to vejce totálně rozflákal pod sedlem mého oře a náhradní žárovky, nářadí a lékárničku mám zalepenou ještě dnes. Prostě tento úkol jsem zcela nezvládl a zajisté mně připravil o přední místo ve výsledcích tohoto závodu. Takže když mně úmyslně pořadatelé vyřadili z boje (za rozsedlé vejce mně strhli 30 bodů…) dali možnost soupeřům a tajný závod tak vyhrál skvělý Michal s partnerkou. Jeli sice na vypůjčeném fejzru, ale omluvou za tento nepovolený doping bylo Michalovou čerstvě nabořené iksjéero doma v garáži. Takže blahopřeji!

Tečičkou za tímto závodem pak bylo strašné zjištění, že páska na nádrži se vedrem zcela připekla a nejde z naleštěných nádrží dolů. Partnerka jednoho z pretekárů mu pak suše promlouvala do duše: “Jsi normální? Doma mi na motorku nenecháš ani šáhnout, abych ti ji náhodou nezachytala a tady si ji celou polepíš lepidlem!”. Nakonec vše zachránil Olda a jeho technický líh…..

Večer jsme již byli s pitným programem o něco chytřejší, nevydali se na pospas diletantům místní restaurace a vykoupili nedalekou benzínku. Takže konečně nastal chládek, zavoněly doutníky a my se podívali na zoubek Jagermaisterovi, jablečným produktům a domácí slivovici. Radost z krásného večera pak umocnil Láďa skvostným zvukem svých laďáků o půl druhé v noci a vysvětlil všem kempařům, co je to “rajská hudba” na dobrou noc :)).

Tož tak, bylo to prima setkání a už se těším na příští ročník. Doufám, že nebude nikdo chybět a přibudou mezi nás další adepti stejné motorkářské krve a smýšlení. Jezděte opatrně, ať se všichni zase sejdeme

……. a bacha na “kameny” :))

   Mrožík

Náča
Author: Náča

Pořád jezdím na té stejné mašině, co jsem v září 1999 pořídil. Náhradu nehledám, lepší pro mě není 🙂