Schody do nebe…

Na tomto místě bychom rádi vzpomenuli a vzdali čest těm, co už nejsou mezi námi. Těm, jenž jsme měli rádi a těšili se z jejich přítomnosti. Zaťukali na Nebeskou bránu velmi brzy, bohužel. Osud tomu tak chtěl a já jen doufám, že nad námi ostatními drží ochrannou ruku. Kdo jste je znali, zavzpomínejte občas a kdo ne, vězte, že to byli jedni z nás a měli jsme je moc rádi. Jezděte prosím opatrně, užívejte si života a buďte k sobě ohleduplní. Jsme tady na tomto světě pouze na dovolené.

Dycky Bronko!

Na začátku roku nás všechny zarmoutila smutná zpráva, po 5 týdnech urputného boje s Covidem nás dne 23. ledna 2021 navždy opustil skvělý kamarád, milovník krásných, silných koní a motorek, Pavel Červený, alias Bronko Bill z Texasu.

Bronko byl úžasný člověk, tak trochu z jiné planety, který měl i ve svém věku energie na rozdávání a byl to typický příklad nezdolného a odvážného desperáta… všichni z nás někdy zažili ten jeho údiv a zvídavý dotaz na srazech: „Co blbnete, proč jdete chrápat, dyť je teprve pět ráno…“ Rozdával kolem sebe radost a úsměv a jeho historky dokázaly pobavit celou naši motorkářskou partu. Každý z nás měl Bronka rád a věděli jsme, že nikdy neřeší žádné kraviny a zbytečné problémy, ale je tu s námi proto, aby se pobavil a předal nám trochu té pozitivní houževnaté energie, která nás pak provázela v dalších dnech a měsících.

Díky Bronko, s poklonou před Tebou smekáme naše přilby a klaníme se Ti až ke stupačkám…

Odpočívej v pokoji tak, jak jsi to celý život miloval, na koňském hřbetu nebo na mašině, a drž nám tam na nebeské pláni místo…

Nikdy na Tebe nezapomeneme, kamaráde …

Mrožík a Banda XJR

 

Lucka, Pedrosova…

 

Roland,

Je mi smutno.

Zemřel nám kamarád motorkář. Je mi smutno z toho, že už s náma nebude jezdit, že už ho neuvidíme, že už neprobereme naši bratrskou Česko-Slovenskou družbu. Roland byl Slovák. V tomto případě se mi chce napsat, že to byl opravdu bratr. Měl jsem ho moc rád a v poslední době jsem byl s ním v kontaktu jako jeden z mála. Nemoc ho trápila už docela dlouho. Nedávno mi poslal fotku. Téměř jsem ho nepoznal. Prý Savi, trocha som zošťíhlel. Nemám rád zákeřné nemoci, nemám rád žádné nemoci a nesnáším smrt. Tu dámu, co kosí ty, jenž máme rádi.
Roland jí podlehl. Přátelé, věnujte mu prosím vzpomínku tak, jako to udělám já. Ti, co jste ho neznali věřte, že to byl super „chalan“ a se svojí PanEuropean už na náš pozemský sraz nikdy nezavítá.

Brácho, měj se tam, kde už bolest není.

Savana

Goffi,

zemřel po krátké a těžké nemoci, ani se s náma nemoh rozloučit. Už mu asi na zimním setkání auto neroztlačíme. Je to bohužel další z kamarádů co už nejsou mezi námi.

Goffi, pozdravuj tam nahoře……

Milý … Miloš…

Píše se mi to moc těžko, venku prší a na moji klávesnici sem tam dopadne kapka, není dešťová…. Kamarád Miloš Doucha nevydržel tempo komplikací, jenž se na něj sesypaly po nehodě kterou utrpěl na motorce. Dnes zemřel. Týden jsme mu všichni drželi palce, vyhlíželi padající hvězdy a i my ateisté se modlili aby vydržel. Bohužel ten, co to řídí, myslel jinak. Miloše nám vzal. Nevím, možná je NĚCO po TOM, pokud ano, doufám, že se s ním ještě někdy potkám a řeknu mu, jak jsem ho měl rád a to, co jsem mu říct nestih, když tu byl.<

Miloši opatrně na té poslední cestě nahoru……

Savana a všichni ostatní bratři.

Jirka Merrel, pilot…

Člověk chtěl vždycky létat. Někomu se to podařilo, jinýmu nikoliv. Jirka byl ten šťastnej, co nad oblakama pozoroval západ slunce. Bohužel mu zapadlo naposled. Náhoda, nešťastná….na dálnici, auto v protisměru mu ukončilo jeho cestu a na runwayi už nepřistane.

František… Franta Havlíček,

neúnavnej organizátor “Táborník”. Kdysi mi u rybníka řek: ” Savano, já mám strašně rád tu jízdu na mašině…” Měl. Měl rád akci. Osud tomu chtěl, že František už žádný setkání nezorganizuje…. ikdyž…..

Franta nás i se svojí přítelkyní Svatkou tragicky opustil chvíli po tom, co pro nás uspořádal náš 3. sraz XJR na Knížecím rybníce u Tábora.

Naše cesta (archiv)

Stav nouze? Piš na