Jednoho podzimního rána, kdy 1300 hlav divokých koní se pomalu ukládalo ke spánku, se Apač zvaný Vychrtlý Beran probudil a otázal se svého bratra Blyštivé Hlavy, zda neutkají se v klání s hromovou holí. Blyštivou Hlavu myšlenka tak velmi nadchla, že ji v hlavě uchoval a s ostatními bratry při posezení nad ohnivou vodou se o ní podělil. Jásání bratrů konce nebralo, hlasité vřeštění do rána se táborem ozývalo. Ohnivou vodou celou zimu krky prolévali a na jaro, kdy klání započne, se těšili. Vychrtlý Beran na jaře kouřové signály vypustil a bratry tím svolal. Bratři v hojném počtu na kusu prérie ke klání vhodné se sjeli. I některé cudné squaw se dostavily, aby oku potěšení se dostalo. Klání vypuklo, hromové hole ječely ze všech stran. Beng, prásk! Dobij bratře! Uhni bratře, neb ti včela z hole prdel utrhne! Když dostatečný počet včel byl vypuštěn a vítěz jasný byl, klání ustalo. Poté vyhlášení výsledku při žraní buvola proběhlo a bratr Blyštivá Hlava dal Vychrtlému Beranovi dárek v podobě jedné tlusté včely do hole na rozloučenou. Bratři se objali a domů se stády koní se rozjeli.

I uběhlo moc úplňků a Apač Vychrtlý Beran do říše bledých tváří daleko na severu byl pozván, aby společně dýmku míru vykouřili. Squaw Vychrtlého Berana napekla řízky z domácího čuněte a vyslala ho na pláň, kde ocelový pták lítá. Vychrtlý Beran zmaten divnými věcmi kolem sebe, se držel davu a postupoval blíže k bledé tváři u pípající konstrukce. Bledá tvář nakázala Beranovi, aby sundal opasek a společně s vakem, kde měl řízky a další cenné věci, odložil do podivné pípající konstrukce. Ovšem to neměl dělat! Bledá tvář se na něho najednou celá vyděšená podívala! Honem přiskočila a zle se na něj obořila. “Chlape, ty tam máš náboj!”, zahřměla! Vyděšený Vychrtlý Beran nenacházel slov. Bledá tvář hbitě sebrala vak a začala ho šacovat. Nic nenašla. Inu vak zase vrazila do podivné pípající věci. Běloch zase zuřivě hrabe mezi řízky. Zase nic. Přiběhla horda dalších bělochů. To už obsah vaku leží všude kolem, vak je prázdný. Věc stále pípá, jak postřelená koroptev. Rudoch bledne a běloch rudne. “Ten náboj jsi zašil dovnitř rudochu, nebo co?” Vychrtlý Beran se konečně vzpamatoval a klepajíc se, sám začal šacovat vak, až konečně našel onen dárek od Blyštivé Hlavy! To bylo radosti! Vychrtlý Beran věnoval bělochům náboj do hromové hole, jako projev dobré vůle, když ho tak strašně chtěli a pokračoval na pláň, aby ocelového ptáka osedlal.

Co z této bajky vyplývá? Dárky od přátel doma ponechej, přátele v srdci uchovej a v mysli na ně pamatuj 🙂

Vysvětlivky:

  • tlustá včela = náboj do pistole
  • bledá tvář = pracovník letištního terminálu
  • pípající konstrukce = detektor kovů

 

Váš Šebyn