1. sraz XJR – Budín na Sázavě

Jak jsme naplánovali, tak jsme také uskutečnili 1. sraz zatím nejlepší motorky, která kdy byla vyrobena.

Protože jsme se chtěli vyhnout hromadným infarktům, vykloubeným krčním obratlům s následným poškozením mozku a v přinejmenším k projevům závisti zvolili jsme odlehlé místo v penzionu Budín blízko obce Sázavy. Já jsem se dostavil na určené místo v pátek večer kolem 8 hodiny. 200km jsem jel ve vedru a po suché silnici, ale 30km před cílem začalo pršet. Prostě klasicky nemůžu přijet s vyleštěným strojem. Nebylo jednoduché penzion najít, ale za pomoci místních občanů jsem po chvíli bloudění parkoval stroj mezi další 3 účastníky, kteří už chlemtali Gambrinus. Od ostatních ubytovaných se na první pohled lišili a tak nebyl problém si přisednout ke správnému stolu. Je paráda, že můžu přijet přes půl republiky za lidmi, které jsem nikdy neviděl a přisednout ke stolu a hned si máme co říct. A tak jsme debatovali a chodili si pro pivo, protože nad výčepem byl velký nápis ” Bez obsuhy”.

Nevím jestli to byl vedoucí tohoto penzionu, nebo co měl za funkci, ale ochotně asi 10krát nabízel výbornou borůvkovou marmeládu, nicméně v 22h začal postupně zhasínat hospodu a zvedat židle, odebírat nám popelníky, vytírat pod nohama a “nenápadně” naznačovat, že zavírá. Myslím, že v tomto penzionku se zastavil čas asi v roce 1980 a tento “vedoucí” asi ani nevěděl, že může mít otevřeno déle. Nezbývalo, než se odebrat do pokojů. Ubytování bylo slušné, čisté a laciné. Venku pršelo a spalo se dobře. Ráno po probuzení a pohledu z okna na zaparkované stroje mi nesouhlasil jejich počet. Opravdu nechyběl žádný, ale jeden nám přibyl. Bylo to modré XJR1300SP a pacient na něm přijel až z Polska. Takže to byl vlastně “Mezinárodní sraz XJR”. Později jsme zjistili, že přijel po půlnoci, jel asi 300km v dešti a jak se z nenadání objevil tak taky rychle zmizel. Takže nic podrobnějšího o něm nevíme. Prohodili jsme s ním asi 20slov a rozuměli asi 5 takže víme, že má opravdu XJR1300SP! Po snídani jsme se odebrali k motorkám a čekali na další. Trochu jsme měli obavy, že Ti co to mají blíž se po pohledu z okna na mokrou silnici odeberou zpět do postele, ovšem asi v 11h se ukázalo, že to není pravda a přijelo dalších 10 motorek. Takže těsně po 11h jsme se seřadili na vyjížďku a vyjeli se trošku zviditelnit. Po dotankování a zamluvení oběda jsme vyrazili na vyjížďku do Benešova, kde proběhlo pár fotek a zpět na Sázavu. Silnice jako u nás běžně občas díra, písek ale našlo se i dost úseků, kde bylo možno popustit trochu uzdu a i Ti z nás co jezdí v té druhé, vyšší polovině otáčkoměru občas zařadili i trojku! Nebudu jmenovat je to JirkaPV! Vyjížďka byla asi 100km ( nebo se pletu?) provázená občasným slabým deštěm místy mokrou a zase suchou silnicí, ovšem pro některé to znamená 60km po zadním, že Jirko z Kojetína. Kolem druhé odpoledne jsme dali oběd, pokecali a seznámili se. Z mého pohledu majitelé XJR většinou mají kolem 25let a výš, preferují černou barvu motorky, ovšem jezdí velice rozdílně. Někteří jako já na XJR přidělají kufry, štít, opěrky, pičovinky, bigbít a jezdí jak s GoldWingem, jiní si libují v odlehčení stroje, předělání svodů, otevření výfuků a náhánějí eRRa. To jen potvrzuje jak skvělý je to stroj a jak široké možnosti použití v sobě skrývá. Ale nebudu se zbytečně rozepisovat, protože my co XJR vlastníme víme svoje……! Bohužel při obědě už začalo pršet fest a tak nezbývalo než zaparkovat a zůstat debatovat uvnitř penzionu. K večeru se udělalo hezky a tak jsme sami pro sebe a jak jsme v zápětí zjistili tak trochu pro zbylou hrstku ubytovaných uspořádali na plácku u penzionu jízdu pomalosti. Nešlo o to kdo vyhraje, ale pobavit se a tak ani nevím kdo byl nakonec nejlepší. Večer zase “marmeládu děkuji nechci, dal bych si pivo” a tentokrát už i někteří přitvrdili Tequilou a zase židle nahoru a poblikávání a tak jak se na slušnou knajpu v roce 1980 sluší. A aby dojem byl dokonalej kde se vzal tu se vzal vedle u stolu “nejrudější z rudých” a jehož vinou jsem dlouho jezdil na Jawě soudruh Štěpán! ŽIVEJ! Až mě zaskočilo. Naštěstí se nezdržel dlouho a tak někteří vydrželi sedět až do půl jedné! A ani VB nepřijela! V noci nám zase pěkně zapršelo a tak jsme ráno pěkně po mokré silnici jeli každý domů.

Takže závěrem: akce se zúčastnilo jestli jsem dobře počítal 18XJR na nichž dorazilo asi 25 spokojených lidí. Myslím, že vládla všeobecná pohoda a že si akcičku jak jsme už předběžně naplánovali zopakujeme v září u Brna.

Víťa XJR