Leží chlap na louce, na zádech má batoh, sluníčko svítí o 106 a kolem lítaj hejna much. Prostě pohoda. Na první pohled. Na druhej otázka, co má v tom batohu. Možná je to důvod, proč lítaj kolem ty mouchy. Možná ne. Může tam mít nasráno. To by se vysvětlovalo téměř všechno. Jenže kdo si dobrovolně nasere do batohu a pak si s tím lehne do trávy, že? Jen vůl. Nebo si prostě jen koupil na tůru syrečky a těší se, jak se nadlábne. Průšvih je, když má v batohu padák. To už se asi nenadlábne a nasráno má možná v kalhotách. Dělám si z toho srandu, ale možná by stálo za to, zamyslet se nad tím, co nás v životě drží v luftě. Někdy mám pocit, že těch věcí, z kterých jsem se vždycky radoval, rapidně ubývá. Nevím, je-li to věkem nebo prostě tou dobou. Dřív jsem se těšil na další den, že si zajdu na kávu, sednu na sluníčko a poslechnu dobrou muziku. Teď se mi stává docela často, že mám na další den těch starostí a zařizování nějak moc. Na kávě jsem nebyl ani nepamatuju - pro šťouraly - pamatuju, ale je to dlouho,....že už si to opravdu vlastně nepamatuju. Sluníčka je tak nějak taky zatím poskrovnu a když včera krásně svítilo, musel jsem na Finanční úřad, takže pohádka o tom, jak Financ zabil slunce. A sednout si jen tak? Takovej luxus.... A právě možná o tento luxus bychom měli bojovat. Chtěl jsem vlastně jen napsat, že je potřeba za tu šňůrku včas zatáhnout a ten let světem trochu přibrzdit. Neb to potom přijde náhle. Hezkej víkend.    Savana

---

Starší články

vloženo 7.1.2010   

vloženo 7.6.2009